Pravděpodobně byste se neměli pokoušet natočit další nový „Quiet Don“. Skutečně, pokaždé, když se získá nová a nová interpretace, která se stále více vzdaluje od té skutečné. Říci, že režiséři a herci vidí dílo po svém a snaží se ho představit srozumitelně pro moderního mladého diváka, ale proč pak jejich sérii říkat název skvělého díla?

Pro ty, kteří skutečně čtou „Tichého Dona“, v tom viděli nejen lásku, nebo, jak se dnes říká, „vztahy“, ale celou tragédii ruského lidu ve bratrovražedné válce, zaslouží si pouze film režiséra S. Gerasimova být nazýván „Tichý Don“. Publikum už má plné zuby levných televizních pořadů od špatných režisérů a stejných herců a hereček.

Román vypráví o tragických událostech v Rusku na počátku dvacátého století, o osudech lidí prolomených první světovou válkou a revolucí. „Tichý Don“ je jedním z nejlepších děl a mělo by být natočeno tak, jak autor zamýšlel. A to dosud dělal S. Gerasimov a jeho zvolení herci. To je důvod, proč neexistuje lepší E. Bystritskaya Aksinya, nikdy nebyla a je nepravděpodobné, že bude! Dokazují to dva následující filmy.



Totéž lze říci o Grigoriji Melekhovovi, který je v díle zobrazen nejen jako dobrý chlap ze středního Ruska, poblíž Ryazanu nebo Kalugy, ale jako o tom Donovi kozákovi, ve kterém je oheň, horká krev ... Tento hrdina je odraz celých donských kozáků, symbol celého lidu.

A takoví „tichí dons“, ve kterých je Grigory roztomilý, křehký, gay herec, jen ponižují důstojnost donských kozáků. Každopádně je škoda, že bezvýznamné a průměrné filmy podle slavných románů bude sledovat i mladší generace.



Jedinou nevýhodou „Tichého Dona“ od S. Gerasimova je počet epizod - pouze čtyři, a proto mnoho zůstalo v zákulisí. Herci, kteří hráli nejen hlavní postavy, ale doslova všechno, se ukázali být na nejvyšší úrovni. A už nebudou lepší Aksinya, Natalia a Daria.

Spisovatel Michail Sholokhov, když viděl Elinu Bystritskou na konkurzu, si ji vybral pro roli Aksinyi. S. Gerasimov nazval „Tichý Don“ lidovým eposem, slovníkem ruského a kozáckého jazyka. A když začalo natáčení, shromáždil všechny herce a řekl, že se z nich budou muset stát jiní lidé, tedy podobní těm, kteří jsou zvyklí pracovat na zemi.

Požadoval, aby herci dosáhli plné reality v obrazech, a proto se museli hodně naučit od obyvatel kozácké farmy, a především práce, aby tělo i ruce vykonávaly veškerou práci s lehkostí, v pohodě . Před některými scénami během natáčení Gerasimov přinutil herečky, aby nejprve umyly horu prádla a pak ne pudrový obličejaby bylo všechno uvěřitelné.

Řekl: „Udělejte více prádla, vyčistěte nádobí, oškrábejte podlahy a uklidte dům. Všechno budete dělat doma - pomozte sousedům ... “.

V komunikaci s donskými kozáky Elina Bystritskaya vzpomíná na jednu z nich - Babu Ulyu, která ji naučila nosit kýble na jho: „A ty to neseš s boky ... nosíš to s boky ... Rozumíš, ent by neměl jen nosit vodu, ale tak, aby se to Grishce líbilo ... “.



A skutečnost, že se Elina Bystritskaya, Zinaida Kirienko a Lyudmila Khityaeva staly skutečnými kozáky, lze posoudit obrovským proudem dopisů, které do nich byly nalita poté, co byl film uveden na obrazovku, a vzpomínka na publikum, přestože asi 60 let již prošly. Kozácké herečky byly „skutečné“, protože později je publikum začalo nazývat mezi sebou - Aksinya, Natalia a Daria. A E. Bystritskaya a Z. Kirienko a L. Khityaeva museli dlouho žít s druhým jménem.

Kozácké ženy, obklopené stepními rozlohami, jejichž krásu formovala sama příroda a tvrdá práce, jsou silné, zoufalé a nebojácné, „to jsou úžasně hrdé ženy milující svobodu“.Aksinya - nádherná černá, hořící oči, otočení ramen - silná, krásná, zoufalá zamilovaná žena.

Aksinya, Natalya a Daria opustili stránky slavného románu na obrazovce a stali se skutečnými kozáky. Je skutečně možné nahradit realitu rekvizitami, které se noví režiséři s nově razenými herečkami a herci snaží vnutit publiku?

Když byl M. Sholokhovovi ukázán první a druhý díl, seděl dlouho v tichosti, poblíž něj v popelníku byl „klobouk“ nedopalků. Nakonec se otočil, jeho tvář vypadala jako od slz, řekl chraplavě:





Kozácká hrdost, vychovávaná po mnoho staletí, a jak by to mohlo být jinak, protože celá kozácká rodina vzešla z nejbojácnějších a svobody milujících lidí. Mnohem později byl P. Glebov velením donské armády oceněn hodností čestného generálmajora. Kozácké jednotky s právem nosit uniformy a zbraně.

Aksinya přišla k lidem ze stránek slavného Sholokhovova románu a poté z obrazovky - živá, vášnivá, hrdá, krásná. "Tady zlomyslně a láskyplně otočí hlavu, zespoda zírá ohnivě černýma očima, ...".

Donští kozáci udělili Elině Bystritské hodnost plukovníka donské armády, předložili příslušný certifikát, uniformu a začali jí říkat „Elina Donskaya“.



Až dosud Lyudmila Khityaeva považuje roli Darie za svou milovanou. Při hraní se naučila orat, sekat, sklízet, vařit kozácké pokrmy a přesto, že se od dětství bála vody, krásně plavala. Majestátní a krásná kozácká žena Daria s hrdou hlavou a lehce posměšným úlisným výrazem výrazných očí - přesně to si na ni publikum pamatovalo.

Pro Zinaidu Kirienko se role emocionální a oddané Natálie stala charakteristickým znakem. Dlouho k ní někteří lidé přistupovali a dívali se na ni - je na krku jizva, která jí údajně zůstala po natáčení.

Rusko může být na takové herce hrdé, zůstávají nejen v historii kinematografie, ale navždy v srdcích publika. A mnoho následných filmových adaptací „Tichého Dona“ nutí lidi stále přesněji obdivovat film a herce S. Gerasimova.