Kostým zemí Východu je rozmanitý, stejně jako tradice mnoha národů obývajících rozlehlost Asie. V kostýmu těchto národů je však mnoho společných rysů, spojených mimo jiné se společnou historií pro ně a se společným náboženstvím - islámem.

Vliv arabského chalífátu na módu

Tradiční kroj arabských zemí vznikl v době arabského chalífátu, konkrétně v 7. – 8. Století. Tento čas je považován za rozkvět kalifátu, jehož hranice v té době začínaly v údolí řeky Indus a končily na břehu Atlantského oceánu.

Arabský chalífát vydržel až do 13. století, ale zároveň zanechal významné kulturní dědictví a ovlivnil vývoj národů všech území, která byla jeho součástí. A to jsou území takových moderních zemí, jako je Sýrie, Palestina, Egypt, Súdán, Tunisko, Maroko, Španělsko, Indie, Turecko a samozřejmě území Arabského poloostrova, kde začala historie chalífátu.



V islámu je zakázáno zobrazovat osobu, proto lze informace o tradičním arabském kroji sbírat v literatuře, v obrazech obyvatel muslimského východu, vytvořených Evropany, a také díky tradičnímu oblečení, které národy Východu nosí dodnes.

Jedním z takových pramenů k historii arabského kostýmu mohou být pohádky „Tisíc a jedna noc“. Šeherezáda byla tedy popsána jako majitelka elegantního tábora, bílé hladké tváře (bylo to „jako měsíc čtrnácté noci“), tmavých očí mandlového tvaru pod hustým a dlouhým černým obočím. Věří se, že to byl ideál ženské krásy během arabského chalífátu.



Pokud jde o kostým, zástupci všech tříd společnosti (od rolníka po kalifa) nosili stejné oblečení ve svém stylu, který se lišil pouze kvalitou látky a bohatostí výzdoby.


V dávných dobách se pánský oděv arabských kmenů skládal ze široké a dlouhé košile s rukávy nebo bez nich. A také kryt, který chránil hlavu nomádů před spalujícími slunečními paprsky. Právě dlouhá košile a závoj tvořily základ tradičního arabského kroje.



Taková košile se skládala ze dvou šitých panelů a byla nutně opásána opaskem. Na tričko se nosil plášť abbas - plášť z ovčí nebo velbloudí vlny. Přikrývka byla vyrobena ze čtyřúhelníkového kusu látky a k hlavě byla připevněna copem.



V období válek a rozšiřování území chalífátu se objevují inovace v odívání, často vypůjčené od dobytých národů. Kalhoty si tedy půjčili od kočovných národů Asie, které se staly nepostradatelným prvkem arabského kostýmu. Harémové kalhoty byly bílé, ušité z bavlněných tkanin a dlouhé po kotníky. V pase byly takové kalhoty připevněny stahovací šňůrkou.



Brzy přes bílé tílko muži začínají nosit roucho (nebo haftan) - oděv s dlouhým rukávem zdobený vsadkami z kontrastní látky s nápisy nebo vzory v oblasti předloktí. Takový kaftanový hábit byl nutně přepásaný. První takové oblečení se s největší pravděpodobností objevilo v dobách Persie. Móda ve středověku nošení kaftanů přijde do Evropy právě ze zemí arabského východu.



Také v chladném období mohli muži nosit vlněné oblečení, jako je podšívka z kaftanu - takové oblečení se nazývalo jubba.Když byla zima, nosil se také vlněný plášť, kterému se říkalo aba, abai nebo abaya. Takový plášť mohli nosit muži i ženy.

Jako mužská čelenka sloužil turban. A také keffiyeh - závoj nebo mužský šátek.


Tradiční ženský kroj zemí arabského východu byl velmi podobný mužskému. Hlavním rysem ženského, ale i mužského obleku muslimských zemí byla jednoduchost a svoboda oblékání a také blízkost celého těla.



Ženy také nosily tílka, kaftany a harémové kalhoty zvané shalwar. Tyto kalhoty byly staženy v bocích a shromážděny v mnoha záhybech.

Ženy mohly také nosit šaty. Například v Emirátech nosily ženy šaty ghandur - tradiční šaty zdobené výšivkami ze zlatých nebo barevných a stříbrných nití. K takovým šatům se nosily i kalhoty, kterým se říkalo shirval - kalhoty s řasením. Dalším tradičním ženským oblečením je abaya. Abaya jsou dlouhé šaty z tmavé nebo černé látky. Ženy z východu nosí šaty ghandur a abaya dodnes.



Od starověku ženy v arabských zemích nosily na hlavách závoje. V dobách arabského chalífátu, když vyšly na ulici, si ženy zakryly tvář izarem. Izar je deka, jejíž horní konec byl přetažen přes zadní část hlavy a připevněn šňůrkou na čele, zatímco zbytek látky vpředu byl připevněn sponou nebo držen rukama a spadl přes záda a boky, téměř úplně pokrývající postavu.



V různých částech bývalého arabského chalífátu přitom ženský závoj nakonec získá místní vlastnosti a různá jména. V zemích Blízkého východu se tedy závoji začne říkat burka, nejspíše z perského slova ferendzhe, což znamená „díra“, „okenní list“. Takový závoj zcela zakryl postavu a jen pro obličej zůstalo jakési „okno“ - okno ve formě husté síťoviny.



V arabských zemích (země Arabského poloostrova) se stále nejčastěji říká závoj hidžáb... V překladu z arabštiny toto slovo znamená závoj. Pod hidžábem nejčastěji znamenají šátek, který zakrývá hlavu a krk, zatímco obličej zůstává otevřený. Spolu s hidžábem mohou ženy z Východu nosit také nikáb - zakrývá obličej a nechává otevřené pouze oči.



Také v muslimských zemích mohou ženy nosit závoj jako čádor. Závoj zcela kryje ženu od hlavy až k patě, ale obličej může v některých případech zůstat otevřený. Samotné slovo závoj, stejně jako závoj, je perského původu. A v překladu z perštiny to znamená stan.

Vliv Persie na islámskou módu

Persie, stejně jako arabský chalífát, měla velký vliv na formování tradičního kroje zemí muslimského východu.



Právě z Persie si Arabové vypůjčili takové prvky oblečení jako závoj, burky, turban a kaftan.

Perské království existovalo od 6. do 4. století před naším letopočtem na území moderního Íránu.

Perský mužský kostým se skládal z kožených kalhot a koženého kaftanu s páskem. Kaftan a kalhoty mohly být také vyrobeny z vlny. Ve stejné době, kdy perský král Kýros dobyl Média, zavedl mezi svými dvořany módu nosit mediánský oděv, což také ovlivnilo formování arabského kostýmu. Střední oděv byl vyroben z hedvábí nebo jemné vlny, obarvený purpurově a červeně. Byl dlouhý a skládal se z kalhot, kaftanového roucha a peleríny.



O ženském kostýmu Persie není známo téměř nic, protože na starověkých perských reliéfech, které přežily dodnes, se zachovaly pouze mužské obrazy - obrazy lovců a válečníků. Peršany však namalovali staří Řekové. Například na jejich vázách.Lze tedy předpokládat, že v Persii ženy nosily oblečení z drahých tkanin, dlouhé a široké, poněkud připomínající mužský oblek. Ale zároveň se vyznačovaly bohatostí dekoru.



Jako ženská čelenka sloužily různé přehozy. Zatímco muži nosili plstěné čepice a kožené čepice.

Tradiční kroj zemí arabského východu tedy absorboval prvky oděvu mnoha národů - od národů starověkého Média a Persie až po národy arabského chalífátu.